Historie města

 

Horní Benešov je bývalé hornické městečko.  Severním směrem nedaleko města je patrná linie obranných bunkrů, pozůstatků druhé světové války. Jižním směrem od městečka je na toku řeky Moravice postavena vodní nádrž Slezská Harta. Tato vodní nádrž je využívána také jako přírodní koupaliště a k provozování vodních sportů. Východním směrem od městečka je technická památka bývalý větrný mlýn.
záznamy se zmiňují o existenci Benešova již v roce 1226 jako o hornické osadě. Stříbrné doly v Benešově patřily k nejstarším v zemi.
Na osídlení kraje mezi Opavou a Krnovem měl zásluhu zeť Přemysla Otakara II. – Vok I., sídlící na hradě Vartnově u Úvalna. Podkomoří českého krále a syn Voka I. Beneš II. z Brantic a Úvalna, pokračoval v osídlování dalších krajů směrem na západ a byl to právě on, kdo pověřil dva lokátory z kmene Holasiců, Erviga a Quidona, založit město na hlubčickém právu. Zakládací listina je datována 11. dubnem 1253. V roce 1271 potvrdil český král Přemysl Otakar II. městu práva a poručil, aby se řídilo právem jihlavským. Kolem roku 1288 k městu náležely okolní vsi Razová, Horní Životice, Jelení, Milotice a zaniklé vsi Schvarzendorf a Rábov.
Během pustošivého tažení uherského krále Matyáše Korvína v roce 1474 bylo město vypáleno a byla zničena zakládací listina, která se dochovala jen v latinském opise v brandenburském urbáři z roku 1535. Městu, které připadalo přímo ke knížectví krnovskému, obnovila práva paní Barbora, vévodkyně v Opavě, Ratiboři a Krnově listinou z 15.9.1506 a podřídila mu vsi Lichnov, Sosnovou, Brumovice, Košetice, Žibřichovice a Jelení. Od 16. století se v doposud horním městě začalo rozvíjet i tkalcovství.
Město bylo postiženo třicetiletou válkou, kdy nová vrchnost zahájila rekatolizaci a procházející vojska město plenila; v roce 1627 vypálila město vojska Albrechta z Valdštějna. po třicetileté válce se město přes neustály úpadek dolování pomalu zotavovalo a v roce 1669 obdrželo od císaře Leopolda I. právo konat 3 jarmarky ročně.
Velkým neštěstím pro obyvatele byly požáry. Město vyhořelo v roce 1717, opět v roce 1767 a téměř zcela do základů v roce 1820.
V 19. století, kdy po zrušení patrimoniální správy připadl Benešov k okresu Bruntál, se město stalo významným centrem textilního průmyslu. Tkalcovny lněné a bavlněné příze vznikaly v roce 1817, v roce 1900 jich ve městě pracovalo více než 14 a vznikaly další. Byly zde rovněž bělidla a barvírny, pletárna, pletly se punčochy, vyráběla se veba, paličkované krajky, nitě, šňůry, provazy.

Ve městě byl také pivovar se sladovnou, lihovar, závod na výrobu likérů a ovocných šťáv, pekl se perník, dále zde byla knihtiskárna, filiálka banky a pojišťovny, městská spořitelna, čtyři hotely, tkalcovská, kupecká, živnostenská a od roku 1928 česká menšinová škola.

Zdroj: turistika.cz  http://www.hbenesov.cz/index.asp