Osady

Vidnavské fojtství

Od počátku historie Vidnavy bylo významnou institucí zdejší fojtství. Již první zmínka o městě je v listině, kterou vratislavský biskup potvrzuje prvnímu zdejšímu fojtovi soudní pravomoc nad 58 vesnicemi v široké oblasti Jesenicka. Tento počet se do roku 1420 snížil na 27, když se některé vsi jeho pravomoci vymanily, některé splynuly anebo zanikly. V té době byl vidnavským fojtem Šimek, jehož dcera Barbora se roku 1434 provdala za Augustina Speila z Kalkova, který byl vidnavským fojtem ještě roku 1468.

Později řada fojtských výsad zanikla, fojtství však nadále zůstalo samostatným rytířským statkem a biskupským lénem. Roku 1512 udělil biskup fojtovi Wolframu Schoffovi dědické právo i pro ženské potomky. Roku 1558 je koupil od města Joachim Reideburg von Lorenzdorf, po jehož synovi Joachim von Reideburg (†1612) dědil Kašpar von Reideburg. Roku 1640 fojtství převzal císařský důstojník Matouš Forgaš, manžel Kašparovy dcery Anny Markéty. Brzy poté se fojtství dostalo do majetku rytířů Hentschelů von Gilgenheim, kteří statek i zámek drželi do roku 1906, kdy je prodali městu Vidnavě

 

Vidnavské fojtství tedy tvořilo samostatné panství a roku 1850 vznikla rovněž samostatná obec Vidnavské Fojtství (dříve též Vidnavské Vojtství, něm. Weidenau Vogtei). Ta však byla již roku 1869 přičleněna jako osada k obci Stará Červená Voda, ačkoli se nacházela přímo u centra města Vidnavy. Teprve roku 1924 bylo Vidnavské Fojtství spolu se Stachlovicemi a Novou Malou Kraší připojeno k Vidnavě, jejíž osadou (částí obce) bylo do 1. ledna 1976, kdy přišlo i o tento status. Roku 1930 bylo v osadě Vidnavské Fojtství napočteno 31 domů.

Sídlem fojta byla již v 13. století gotická tvrz, přestavěná v 16. století na renesanční zámek. V něm později sídlilo vidnavské městské muzeum. Po rekonstrukci v letech 1971-1974 slouží jako Základní umělecká škola.

 

Štachlovice a Nová Malá Kraš

Drobná osada Stachlovice (též Štachlovice, něm. Stachlowitz[8]) se nachází 1,75 km jižně od Vidnavy na silnici do Staré Červené Vody. Poprvé se zmiňuje roku 1770 a byla založena na pozemcích panství Dolní Červená Voda. U tohoto statku, a později u obce (Stará) Červená Voda, Stachlovice zůstaly do roku 1924, kdy byly připojeny k Vidnavě. Do 1. ledna 1976 byly uváděny jako její osada (místní část), od té doby jen jako základní sídelní jednotka. V roce 1930 zde bylo 16 domů, nyní (2001) 12

V osadě býval významný lom na kvalitní žulu, nyní zatopený a využívaný ke koupání a rybaření.

Drobná osada Nová Malá Kraš (něm. Neukleinkrosse, Neu-Klein-Krosse)[8] ležící mezi Stachlovicemi a Vidnavou. Původně zde byl dvůr zvaný Starost (něm. Sorge) patřící fojtství v Malé Kraši, které bylo již kolem roku 1600 spojeno s fojtstvím ve Staré Červené Vodě. Z pozemků obou fojtství vznikl samostatný statek Dolní Červená Voda. Osada Nová Malá Kraš je poprvé zmiňována roku 1806: tehdy zde byly 4 domy a 29 obyvatel, o dvacet let později již 7 domů a 50 obyvatel. Tehdy byla ještě počítána k Malé Kraši, avšak při zavedení obecního zřízení roku 1850 se spolu s ostatními osadami náležejícími k panství Dolní Červená Voda stala součástí obce Stará Červená Voda. Další osudy měla stejné se Stachlovicemi. Roku 1930 zde bylo 10 domů a 56 obyvatel.

Krasov

Součástí Vidnavy je i osada Krasov (dříve Šubrtova Kraš, něm. Schubertskrosse, polsky Krasów), patřící mezi řadu menších vesnic vzniklých z původní jedné vsi Kraše. Prvně se zmiňuje v listině pro vidnavské fojství z roku 1291. Patřila většinou přímo k panství vratislavského biskupa spravovanému z Vidnavy. Roku 1506 ji biskup Jan V. Thurzo postoupil Hanušovi von Nimptsch. Roku 1742 při dělení Slezska Šubrtova Kraš připadla Prusku, a protože byla ze všech stran obklopena katastrem Vidnavy a jejího fojtství, byla pruskou exklávou. Roku 1933 měla 133 obyvatel a roku 1939 123 obyvatel. Po II. světové válce se ocitla v Polsku a byla přejmenována na Krasów. V rámci hraničních korektur s Polskem, jež nabyly účinnosti 7. března 1959  na základě zákona č. 62/1958 Sb. „o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou“, byla osada pod názvem "Krasov" předána Československu. V té době se v ní nacházelo 17 převážně zemědělských staveb včetně hostince. Většina obyvatel odešla, ale 6 rodin se rozhodlo zůstat. Kompenzací na tomto úseku hranic byla dosud československá osada Skřivánkov u Zlatých Hor, která je dnes součástí města Gucholaz.

Zdroj: wikipedie